Deník z cest po Španělsku 2005 – První dny truné

Ráno jsme si přivstali, nakoupili čerstvé bagety a po lehkém obědě se vydáváme na první představení do městečka Yeste vzdáleného asi 135km od Higueruely. Takhle to popsali naši kluci:

(Jakub) Včera byl krásný den. Rozhodli jsme se, že pojedeme s tátou a se strejdou na divadlo. Cestou jsme viděli krásný kanoj (čti kanon) a krásně jezero. Když jsme dorazili, pomohli jsme poskládat kulisy a potom jsme si kopali s míčem. Když začalo divadlo šli jsme se podívat. Když dohráli, dovolili divákům, že si můžou prohlédnout kulisy.

Neděle 24.4.

(Jarda) Ráno jsme hráli s klukama šachy a pak karty. Potom jsme se učili. Potom jsme šli do kostela a mše byla krásná. Po mši jsme šli na oběd do restaurace. Strejdovi a taťkovi rozuměli. Když jsme se naobědvali, šli jsme domu. Doma jsme si odpočinuli. Pak jsme hráli zase šachy, potom jsme se učili.

Postřehy ze španělské restaurace:

Když jsme my holky byly v sobotu na kávě, Evička nevycházela z úžasu, jak hluční jsou Španělé. V našem případě Španělky. Přišli jsme tam a bylo tam asi 6-7 ženských, ale hluku, jako by byla plna restaurace. Vykládali a gestikulovali, smáli se a pokřikovali na sebe, do toho všeho hrála dosti hlasitě hudba a televize bez zvuku.

Večer se také scházejí v restaurace, chlapi, ženské i děti. Hraje hudba, němá televize a všichni si povídají, pojídají a popíjejí.

Pondělí 25.4.

Ráno snídaně, tátové odjezd za prací, děti se jdou učit – mučit (mučeni je to hlavně pro Evu). Snad se vše stihne – učení, praní, vaření,…

Pavel je nemocný a byl u lékaře – popisuje to takto: Ráno jsem se rozhodl nepokoušet štestí a navštívit doktora, protože mám silně chycené průdušky. Ve městečku Casas Ibanes, ve kterém jsme hráli jsem po představení navštívil Centro salud – volně přeloženo poliklinika. Když se mi podařilo vysvětlit doktorovi, co mi je, tak mě poslal do čekárny, ze jde na hodinu na oběd. Tak jsem měl alespoň čas přemýšlet, jak mu vysvětlím pojištění apod. Zároveň jsme si s Víťou dali kafe a prolistovali španělské noviny, kde byla fotka papeže, před kterým stoji španělský král a za nim náš pan Klaus se ženou – jak symbolické.

Po chvíli se vracím k doktorovi. Přišel úplně jiný a tak znovu vysvětluji, co mi je. Ani jsem si nestačil sundat triko, zašmátral mi fonendoskopem na zádech a řekl: „Je to bronchitida“ Sáhnul do skříně, vzal do hrsti nějaké prášky a řekl „Ber ty antibiotika šest-sedm dní a měj se.“ Na otázku, jak s placením mávnul rukou a řekl „Evropská unie, ne.“ – vše trvalo 1min 50 s. – Tak beru antibiotika a mam z nich průjem, ale je mi lip.

Představení bylo fajn. Hráli jsme jako součást fiesty v malém příjemném sálku – bylo plno a lidi nám snad i rozuměli. Dokonce se přijela podívat ředitelka festivalu a jeden kluk z Brna. Cestou jsme potkali staříka na voze taženém oslem. Taky jsme projížděli úžasným kaňonem, ve kterém bylo postavené město na skále. Serpentýny bralo Ducato na trojku a s rezervou, spotřeba pořád na 10 litrech – asi přeci jen dobrý kauf.

Úterý 26.4.

pro školy mezinárodní zápas

Kolem půl deváté se vyvalujeme z postelí (kluci ze země, protože nemají postel). Denní dávka baget se zvýšila na devět (později zjišťujeme, ze to zdaleka není konečné číslo). A po rozdáni úkolů, vyrážíme na další štaci. Montealegre – dnes s námi jedou holky Evička s Terezkou. Čeká nás první školní představení. Dost velký sál bez reflektorů. Tak alespoň stavíme vlastní zvuk.

Nakonec dorazila celá škola – děti od 4 do 12 let. Vše dopadlo dobře a nejhezčí to bylo po představení. Děti a učitelé přišli na jeviště, povídali si s námi. Učitelé pusinkovali Terezku. Odpoledne proběhl první mezinárodní fotbalový zápas, který měli popsat kluci, ale zatím jsme je k tomu nedonutili (teď taky hrajou fotbálek).

TOPlist