Deník z cest po Španělsku 2005 – Setkání, svět je malý

Sobota

V půl sedmé ráno – což je ve Španělsku hluboká noc, se vydáváme na další cestu. Přijíždíme do Lleidy v 7:45 a nacházíme krásné, historické, spící město. Stíháni policií se projíždíme po pěších zónách a hledáme náměstíčko, kde máme za dva dny odehrát pět představení.

Forman a Marčík

Náměstí La paeria jsme zanedlouho našli, je poměrně malé, možná nebude třeba zvuk (to ještě netušíme, co nás čeká). V 9.00 se registrujeme na centru festivalu a jdeme stavět kulisy. Najednou se rozběhli dva podezřelí chlapci a vzali nám kytaru a microporty a začali s nimi utíkat. Strhla se honička. Po cca 200 metrech jsme je dohonili a zjistili, ze to je Petr Forman a Milan Forman (pomysleli jsme si své). Začali jsme se objímat a radovat ze setkání. V Čechách na sebe nemáme čas a tak se setkáváme jen ve Španělsku. Dohodli jsme večerní fiestu a propustili je. (Víťa stačil ulovit do dig. diktafonu, úžasné Petrovo vyprávění – bude přílohou deníčku).

Chystá se první představení. Nikdy bych netušil, kolik lidi se může vejít na tak malé náměstí. Hrajeme naštěstí s dobrým zvukem pro min. 500 lidi a není to konečné číslo. Po celonoční cestě jsme absolvovali tři takové války. Ta třetí byla proti největší přesile. Večer s jazykem na vestě jdeme za Formanama povečeřet. Oni hrají v sále se skvělou akustikou, tak jsme si natočili potlesk po jejich představení a budeme ho prezentovat, jako potlesk pro nás. Pojedli jsme, popili dobrého vínka a nakonec cafe solo.

Ve 23 hodin začíná skvělé představení loutkařské dílny z Barcelony. Víťa je nadšen, popise Vám to lepe než já. Pak představení kouzelníka a po 2 hod raní odpadáváme.

Neděle

V neděli jsme měli dvě představení již mnohem klidnější. Nebylo tolik lidí a taky jsou zavřené obchody, takže není takový ruch. Zjišťujeme, že náš zvukař jezdí zvučit kapelu Gipsy kings, takže nám stouplo sebevědomí. V půl deváté večer vyrážíme zpátky za rodinou 550km. Vzdali jsme závěrečnou fiestu festivalu. Ale pozvání na další ročník máme.

Pondělí

Higueruela

Je pondělí ráno a jsme v Higueruera. Budíme rodinu a balíme. Shodou okolností ti experti Formani jsou ve stejné vesnici, co my. Včera v neděli, viděli naše děti Barokni operu.

Tak balíme, loučíme se, pijeme kafe, ženy pláčou, to už jsem psal. Vyrážíme do Segovie, která se na tři týdny stane naším domovem. (Petr Forman tam jede taky – opičák)

TOPlist