Deník z cest po Španělsku 2005 – Z cesty

na cestě

Vyjeli jsme ráno, něco po půl sedmé 20.4. a hned se děti pohádaly o to, kdo kde bude sedět. Než jsme však vyzvedli Pavla a Kubíka, tak jsme se dohodli.

Na Česko–německých hranicích jsme museli dlouze vysvětlovat, ke komu které dítě patří, kdo má koho zapsaného v pase. Cesta ubíhala v klidu. Pršelo jak z konve od výjezdu až po Francii. Jediná místa bez deště – tunely. Nejdelsi byl přez 5 km.

Francie

idilka moře

Rano 21.4. jsme se probudili ve slunné Francii, sklidili spacáky, udělali nejnutnější hygienu a ujížděli dál. Krásná krajina, měnící se flóra a sluníčko. Jediné co nám znepříjemňovalo cestu (hlavne Pavla) bylo PEAGE – placeni dalnice.

Děti se hádali, kdo první uvidí more a těšili se, že se vykoupou (brrrr). V dálce jsou vidět zasněžené hory a na druhé straně modré Středozemní moře. Přejíždíme Francouzko-španělskou hranici a zpíváme Španělské národní písně. Terezka se těší na Španělský domeček. Když jí řeknu, ze ještě jednu noc budeme spat v autě prohlásí: „Au, au.“

Španělsko

Snažíme se najít pobřeží, místo, kde si sáhneme na more. Chvíli bloudíme a najednou ulice, kavárny a přímo u pláže. Než si stačíme objednat kafe con leche (s mlékem), jsou už kluci na břehu a lovi mušle. No a Terezka zmizela za velkým kamenem. Najednou vybíhá úplně nahatá a přímo do moře. Není to až tak neobvyklé, nebýt konec dubna. Podařilo se jí vzbudit pozornost všech přítomných.

Rozhodli jsme se pohledat jinou, klidnější pláž, abychom mohli pojíst a odpočinout si. Podařilo se - krásný záliv (těšte se na fotky). Děti si v průběhu pauzy opatřily několik ostnů od mořských ježků a můžeme vyrazit dal.

22.4. se budíme u Valencie a vydáváme se na místo určení - Higueruela v provincii Albacete. Vzdalujeme se pobřeží plném dozrávajících pomerančů a vjíždíme do vyprahlého středozemí. Odpoledne přijíždíme do Higuerueli, pronajímáme větší byt s balkónem a výhledem na množství větrných elektráren, kterých je tu nepočítaně.

TOPlist