20,55 Probouzím se. Jsem polámaný a zničený. Prospal jsem celou Francii a Německo.
Stojíme v lesíku u železné Rudy, zatím ještě v Německu. Nevím co se děje, ale zjišťuji, že čekáme na bratra Pavla Šmída Honzu, který má řidičský průkaz "E", aby mohl projet hranicí bez další pokuty.
21,05 Přijíždějí bratr Honza Šmíd, otec Jiří Šmíd – skvělý chlapík a dcera Honzy Bětka – kamarádka Káti, takže začalo bouřlivé vítání. Holky se smějí a nejsou k zastavení. Odvádíme je do lesa a domlouváme se v klidu, jak přejedeme hranice.
21,11 Karel zavírá kufr Siegfrieda a praštil se dveřmi do vlastní hlavy. Padá na zem a všichni se srdečně smějeme. Směje se Pavel – nejvíc, Honza, já, Tomáš i sám Karel se směje, jen pan Šmíd se diví, proč se všichni smějí. A holky v lese nic netuší a pokračují ve vyprávění, o čem, to ví jen ony dvě.
21,16 Rozdělujeme si alkohol do dvou aut. Kromě kulis pašujeme totiž do Čech i víno, každý máme po pěti flaškách, což prý není dovoleno.
21,25 Vyjíždíme směrem přechod Železná Ruda. Siegfrieda řídí Honza Šmíd, vedle sedí Karel, vzadu já, Katka a Tomáš. Druhé auto řídí Pavel, vedle sedí jeho táta Jirka a vzadu Bětka.
21,34 Přijíždíme na hranici před strážní domek a Honza říká: „Projedeme to,“ a dupl na plyn. Karel křičí: „To nemyslíš vážně?!“ Honza: „To víš, že ne, to byl jen fór – tento domek je opuštěný, přechod je kousek dál.“ Všichni jsme si oddychli a smějeme se, jen Karel mlčí.
21,36 Stojíme u závory. Celníci říkají (v Klatovském nářečí): „Copa to tám v zádu máte?“ Honza: „Starý krámy.“ Celník: „Tak uhánějte…“ (tato pasáž zaznamenána na audiokazetě)
21,37 Jsme v Čechách, zastavujeme u první benzínky. Vyprávíme si, pijeme kafe a jíme koláčky. Karel má jahodový, Honza s Pavlem meruňkový, holky jsou na WC a pořád si vyprávějí. Pavel s Tomášem a já si naposledy čistíme zuby. Nálada je výborná.
22,55 Odjíždíme směr Sušice, Strakonice domů.
22,58 Znovu usínám.
00,35 Šťastně přijíždíme do Drahotěšic a Eva s Terezkou a Vítkem na nás čekají. Tedy čekali všichni, ale ti malí už spali. Konečně doma.
Já – Pavel dopřepisuji tento deník s teplotou 38°C (asi z toho koupání u moře). Je mi krásně, prožil jsem si Španělsko ještě jednou a sám jsem znova nadšen, kolik neuvěřitelných příběhů jsme mohli prožít.
Netuším zda pro někoho, kdo s námi nebyl, může být takové čtení zajímavé a dostane se až na tyto řádky, ale pro nás je to lepší než film a fotky. Vřele vám doporučuji, abyste si psali deníček až pojedete na nějakou nevšední cestu.
Já – Eva, dočetla jsem a doopravovala tyto vzpomínky. Prožili jste si hezký kus cesty a já, díky Tobě Deníčku, mohla jít kousek s Vámi. A bylo to úžasné.
© 2004 - 2012 | info@teatr.cz | pro slabší zrak | prohlášení o přístupnosti