Deníček komedianta

aneb Teátr Víti Marčíka ve Španělsku

Devátý den 13. 5. 2001 neděle

8,45 Vstáváme a letíme shánět pekárnu, musíme stihnout mši sv. na 10,00. Píšu letíme, ale je to pohoda. Počasí nádherné, 18°C, jasno, ažuro.

9,11 Jsme na benzínové pumpě, zde nám radí pumpař, kde je pekárna – úžasná domluva. Po cestě se ještě ptáme paní, která nás posílá o ulici zpět doprava, asi po deseti metrech za námi běží zpět a mává, že ne doprava, ale doleva. Usmívám se a říkám si, že je jako moje žena Eva, plete si levou a pravou stranu, Káťa děkuje. Karel a Tomáš ještě spí a Pavel telefonuje Aničce.

Pekárna je úžasná i pekař. Kupujeme 2x chleba a jedenkrát takové koláčky v balíčku a celozrnný chléb.

9,30 Snídáme studené kakao a zvláštní chléb.

10,00 Mše sv. a trvá jenom 30 minut – stárnoucí Španělsko, je zde pár starých lidí, 2 žebráci u vchodu. Fr. Franko co jsi to udělal s věřícím Španělskem?

11,40 Jdeme na naše kamarády TO BE 2. Ještě jsme se dozvěděli, že divadlo Vita Marcika, čtou jako Bita Marsita a to je: "mrtvé věci" – to zní mysteriózně.

12,01 Začíná v parku TO BE 2 – skvělá komunikace, je to moc krásné show, ale fakt, upřímně mě fascinuje, jak komunikují s diváky a přitom to není jejich rodný jazyk.

  • Oběd:
    • Katka měla bramborový salát, vodu a víno.
    • Tomáš: rizoto a řízek a jogurt
    • Pavel: jako Tomáš a zmrzlinu
    • Já: bramborový salát, řízek a zákusek.

Teď jsme na hotelu a připravujeme se na odjezd na představení. Jsme plni očekávání, je vedro 32°C ve stínu, to oteplení nikdo z nás nečekal. Natírám se, abych se nespálil a Pavel jde bos jen v trenýrkách. Katka si bere šaty, ale příšerně se potí. Je siesta a nikdo, kromě nás, se nehýbá. Odpočívají a čekají, až klesne teplota na 25 °C což bude až v 17hod odpoledne. Uvědomujeme si, že je zde vše posunuté o dvě hodiny.

Když vstáváme v 8 hodin, je to, jako bychom u nás vstávali v 6hod.

Představení ve 12hod je vlastně dopolední v10hod a děti tady chodí spát kolem 24. hod nejdřív.

Tomáš dokonce viděl hrát kluky fotbal ve 2,30 min což už byla hrůza., na Čechy.

15,05 Jsme u divadla San Nicolas – je to vlastně románský kostel, jako ostatně všechno tady v Segovii.

15,15 Stavíme scénu a nasvěcujeme. Karel odjíždí parkovat auto, pak si zkoušíme. S mými texty ve španělštině je to čím dál tím horší, pletou se mi jednotlivé pasáže. Po kulise mám hřebíkem přitlučené texty. San Lorenzo

16,30 Hraji kousek představení dvěma Španělkám (Káťa, Tomáš ani Pavel tu nejsou). Španělky se smějí, i když nerozumí ani slovo. Jsem šťastný

18,05 Začínáme představení. Je kouzelné. Je tam dokonce holčička tak stará jako Terezka, sedí v kočárku a je moc hodná. Atmosféra fakt jak v Čechách, když se to povede. Káťa už začíná mít jistotu a úžasně hraje. V jednu chvíli si tu dokonce připadám zbytečný a tak jsem ji seřval a zahnal do kouta. Káťa si musí kleknout na hrách – trochu pláče, dobře jí tak, nemá se vytahovat na tátu. Po deseti minutách trestu, kdy jí už na kolínkách vyskákaly pupínky, pokračujeme. Lidé s uznáním „bravo“ vstávají a také oceňují, jak skvěle svou dceru vychovávám. (přeháním)

19,10 Představení končí a končí i mé pero za 300 peset.

19,45 Sbaleno, je nám krásně. Katka hned po představení běží s holkami na TO BE 2. Volám na ní: „Byla jsi fakt dobrá.“ Jenom se trochu otočí, usměje se, nic neříká, ale cítím, že je ráda.

20,45 Sháníme výsledky a kavárnu či hospodu, kde by se dalo dívat na finále MS v hokeji. Zjišťujeme, že hokej tu nikoho nezajímá. Hraje totiž Madrid s Barcelonou. To je fotbal a na všech španělských kanálech je buď fotbal nebo volby, což nás vůbec nezajímá.

20,30 Pořád ještě sháníme hospodu se satelitem

21,05 Jsme na hotelu a nic. Napětí houstne, znovu se modlíme za hokejisty a všechny kteří trpí.

21,30 Pavel chce abychom volali domů, což my nechceme, protože by to bylo jen kvůli hokeji – čekáme.

21,35 Jdeme se podívat na ptáky, jsou to takové velké potvory na kolečkách, mechanicky úžasné, ale jinak nic moc.

22,00 Večeře a zde se dozvídáme výsledek s Finskem. Celou dobu jsme si mysleli, že hrajeme s Kanadou. Vyhráli jsme v prodloužení – jsme mistři!!! Křičíme na celou jídelnu, ale nikdo nemá pochopení, je to, jako bychom vyhráli v kuličkách.

Znovu usedáme a Pavel hledá někoho, s kým by se podělil o radost. Vedle Tomáše sedí jeden černoch, ale fakt je černý jak bota. To zní hanlivě. On byl moc sympatický, ale fakt černý. Pavel se na něj podívá a říká: „Ten vedle tebe asi nebude Rus, co?“ chachacha

23,10 Přichází Pavla a Kiko z divadla Karomato. Je to sice Španěl jak poleno, ale v hokeji je Čech. Křičíme: „Jsme mistři,“ a Pavla s Kikem se na nás vrhají. Úžasné! Konečně se máme s kým objímat a podělit se o radost. Opravdu jsme tvorové, kteří musí slavit a dělit se o radost.

00,30 Usínám. Karel tedy už spí a Káťa s Tomášem jdou ještě oslavovat. Katka má ovšem zakázáno pít a tak nepije. Ona mi nelže.

TOPlist