Obsah – Elektrické divadlo

Úvod – Vznik Elektrického divadla

Milí přátelé, na těchto stránkách Vám chceme představit nový inscenační projekt Teátru Víti Marčíka. Vše začalo téměř mysticky – Víťovým snem:

„Nikdy nezapomenu na ráno 9.5. 1998. Probral jsem se v 6,05 a cítil se unaven a přitom šťastný. Má žena Eva ještě spala. Usmál jsem se na ni a dal ji pusu jen tak na líčko. Ani se nepohla. Cítil jsem, že dnes v noci se něco odehrálo o čem nemám ani potuchy. Jen nevím co. Šel jsem se osprchovat. Pustím sprchu a v tom okamžiku, když mi voda dopadla na hlavu a stékala po obličeji jsem si vybavil sen, který jsem prožil tuto noc. Jsem promítačem v letním kině, ne není to letní kino, je to někde na louce. Promítám bouři z filmu, který vůbec neznám a přitom na mě prší. Počasí se proměňuje podle filmu a cítím , že i atmosféra přechází z filmu na mě. Najednou jsem se uviděl na plátně a pochopil jsem, že promítám sám sebe a dohrávám scény.“

Již čtyři roky se vyvíjí projekt – „Elektrické divadlo“, který vznikl z tohoto snu. Letošní rok se sen naplní. V dubnu jsme natáčeli film, v červnu střiháme, v srpnu zvučíme, v září a říjnu zkoušíme. 19. a 20. 10. v Písku v divadle Pod čarou se uskutečnila premiéra. Teátr

Víťova vize – Jak se zrodilo Elektrické divadlo

16.5.1998 jsem se náhodou (náhodou ne, hrál jsem tam) v Těchonicích u Plánice seznámil se starým promítačem. Byl to pozoruhodný muž. Měl sebou pět promítaček, převíječku, trafa a spoustu nádherných „zbytečností“. Seděl tam sám u stolu v prázdném sále a něco si prohlížel.

Měl jsem spoustu času, protože hrát jsem měl až večer, a tak jsem se s ním dal do řeči. A on mi začal vyprávět svůj život a ukazoval mi přitom fotky, staré fotky potrhané, polámané, polité kávou. Mě, kterého neznal a přitom jakoby čekal až přijdu, aby mohl začít.

Na nic jsem se ho neptal, on začal sám.

Jen jsem přišel, řekl: „Dobrý den“ a přisedl. Na stole ležela fotka: Elektrické divadlo – premiéra.

Čtyři hodiny mluvil a já poslouchal. Pustil mi film Bajaja, mluvil o něm a já věděl, že mluví o sobě. Sledoval jsem, jak se dotýká fotek a utírá prach z promítaček. S jakou pečlivostí vše ukládá do bedny a kufrů. Měl jsem pocit, že se s ním znám od malička. Loučili jsme se s tím, že se za 14dnů uvidíme, že mě naučí promítat, že budu pokračovat, protože on už nemůže.

Žádné příště nebylo. Pozůstalí si rozebrali promítačky a vše, co po něm zbylo. Možná v touze, aby jim aspoň něco zůstalo z toho krásného muže. Nezlobím se na ně, protože sám jsem dostal nejvíc. Ten den jsem dostal jeho touhu promítat.

A tak to vlastně začalo. Má touha hrát divadlo se od toho dne začala "rvát" s touhou promítat. A odpusťte mi tutroufalost, nadutost, nabubřelost, neskromnost, či co… Toužím jezdit s „Elektrickým divadlem“ jako promítač vlastního, nedokončeného filmu (nenatočené budu dohrávat s loutkami, nebo dovyprávím). Tedy, abych byl konkrétnější: vlastní, nedokončené pohádky: „Dlouhý, Široký a Bystrozraký“.

Možná, že si tím hraním vydělám, další scény dotočím a časem budu jezdit s pohádkou, už jenom jako promítač. To už budu starý a tak se občas zastavím v Těchonicích u Plánice. Dám si pivo a budu čekat…

promítač Víťa Marčík
(ještě nemám zkoušky)

Více o inscenaci

Projekt se snaží originálním spůsobem spojit svět divadla a filmu s krásou nedokonalostí. Původnímu názvu kina – „elektrické divadlo“ chceme dát plnohodnotný význam. Připravujeme divadlo o biografu a podivném promítači.

Starý promítač Marčík spolu se svými spolupracovníky – uvaděčem, biletářkou,… založili Elektrické divadlo – jediné toho druhu ve světě. Divákům nabízejí možnost zakusit atmosféru starého kina, kde iluze a mystifikace jsou na denním pořádku. Natočili vlastní film, ve kterém sám promítač ztvárnil hlavní roli. S jedinou kopií se chystá objíždět města a vesnice a promítat. Odmítá obsluhovat dokonalou techniku, proto veškeré zařízení je staré, částečně nefunkční.

V Elektrickém divadle čeká na diváka plno překvapení. Promítací kabina není skryta, ale je uprostřed sálu. Chvílemi jakoby kabina se všemi zařízeními byla důležitější než samotný film.

Při produkci se prolínají filmové scény s životem v sále, uprostřed diváků. Lze očekávat prakticky cokoliv, pouze na plátno se už divák nedostane. Odnese si však podobné zážitky, jako hrdinové filmu.

Prvním filmem, který Elektrické divadlo uvádí je „Dlouhý, Široký a Bystrozraký“. Příběh o přátelství, lásce a věrnosti, o věčném boji dobra a zla.

Známý pohádkový příběh byl vybrán proto, aby se divák nemusel soustředit na děj pohádky, ale mohl si vychutnat všechny nápady promítače, nechal se okouzlit starými věcmi.

Tradiční pohádku nelze očekávat, v každém případě však nebude nuda, protože nezáživné pasáže zrychlíme, nebo přeskočíme a zajímavé Vám zopakujeme nebo zpomalíme.

Jedno z hlavní slov v inscenaci bude mít mystifikace, skrze ní divák na chvíli zapomene na starosti všedního dne a ponoří se do jiného světa. V tomto světě bude smazána hranice mezi pravdou a vymýšlením si. Alespoň na chvíli budeme tvrdit, že krása je víc než dokonalost, bláznovství víc než moudrost a láska mnohem více než rozum a čistý zisk.

Na co Vás vlastně chceme pozvat? Budete mít možnost během několika desítek minut shlédnout film, činohru, loutkové divadlo, prohlédnete si zajímavé diáky, zasportujete si. A to vše bude v ceně jedné vstupenky.

Autoři

Scénář, režie: Vítězslav Marčík
Scéna a loutky: Simonetta Šmídová, Jan Růžička, Jan Šmíd, Václav Hron a další
Produkce: Pavel Šmíd a Petr Oukropec
Kamera: Václav Hron, Petr Oukropec Ve filmu hrají: Vítězslav, Eva, Katka, Evička, Terezka Marčíkovi, Jiří, Jan a Pavel Šmídovi, Václav Vacek a mnoho dalších známých a příbuzných v komparsu.
V inscenaci hrají: Vítězslav Marčík, Eva Juřičková, Pavel Šmíd
Film se natáčel v exeteriérech v okrese Klatovy a v interiéru zámku v Hrádku u Sušice

Žebravé divadlo

Nějaký čas budeme žebravým divadlem

Připravovaný projekt bohužel nepodpořilo ministerstvo kultury ČR. Tato skutečnost silně zahýbala s naším rozpočtem. Náklady na výrobu inscenace jsme snížili na minimum, což přesto znamená půl milionu korun. Vedle vlastních prostředků, které odkládáme z honorářů, se obracíme na Vás kdo byste nám chtěli a mohli pomoci.

Pro sponzory jsme schopni nabídnout možnost snížení daňového základu a reklamu (propagaci při vystoupeních formou stylové reklamy, filmových titulků, plakátů, reklamy na vozech apod, propagaci při letním turné,…). Jsme vděční za jakoukoliv finanční pomoc.

Těsně před premiérou se náš dluh blížil 150 000,- Kč. Všem dárcům děkujeme.

Číslo účtu: 7001010982/8040 Sparkasse MW – Č. Budějovice, nebo složenka na adresu: Pavel Šmíd - Teátr, Hosín 17; 373 41

Poděkování

Chtěli bychom touto cestou poděkovat Vám všem, kteří pomáháte s realizací Elektrického divadla. Věříme, že se s Vámi sejdeme přibližně v polovině října roku 2002 na premiéře.

Konkrétně děkujeme

  • Panu Kovářovi z Boskovic, který nás nadchl svým vyprávěním o „Elektrickém divadle“, ukázal nám své poklady – promítačky, převíječky, trafa,… Doufáme, že nás z nebe kontroluje a má radost.
  • Panu Pavlu Lejskovi, který poskytl prostor svého zámku na natáčení filmových scén.
  • Jihočeskému kraji: projekt se uskutečňuje za podpory Jihočeského kraje.
  • Statutárnímu městu České Budějovice za mimořádný příspěvek na inscenační projekt.
  • Autodílně Jan Šmíd za sponzorské ceny při výrobě kulis.
  • Jaroslavu Zelingerovi a Kláře Hájkové vlastníkům Turnerovi chaty na Šumavě za finanční pomoc při realizaci projektu.
  • MF Dnes za mediální podporu.
  • Firmě Inset s.r.o. za finanční podporu.
  • Jitce Červencové za stálou finanční podporu a možnost půjčky.
  • Panu Jiřímu Paličkovi – Výroba a prodej ochranných pomůcek, za finanční podporu.
  • Haně Pužejové, Karlu Diepoldovi, Václavu Bohatému, Martě Hermanové, Biskupství z Plzně, Dr. Karlu Vránovi, Pavlu Krejčímu – firma AIV, společnosti ORIFLAME, Františkovi Rachačovi za finanční podporu.
  • Manželům Šerýchovým za velorex, který nám poskytli za velmi výhodnou cenu.
  • Liborovi Bicanovi za staré televize.
  • Kamarádům komediantům: Markovi a Víťovi z divadla Koňmo, kejklířské rodině Vlčků, Vojtovi Vrtkovi, Petrovi Kadlecovi, Zbyňkovi Cíchovi za to, že přijeli na natáčení a vzdali se honorářů a cestovného.
  • Gustavu Fifkovi a Michalovi Peštovi za pomoc s grafikou a tvorbou webových stránek .
  • Michalu Šedivému, Dagmar Lepíkové, Františku Kalvasovi, Vl. Khakovi, Jar. Havlíčkovi, křesťanskému centru JM Praha Opatov, náboženské obci CČH v Hradci Králové, žákům a profesorům biskupského gymnázia v ČB, manželům Rožboudovým, Sylvě Karfíkové, Milanu Tabarovi, P. Marku Donerstagovi, Sylvestru Žitníkovi, centru mládeže z ČB, P. Bachanovi, panu Hrádkovi, Evě Samcové, Martinu Boučkovi, Jitce Červencové, paní Primasové, Olegu Ščeblikynovi, manželům Kolouchovým, panu Bočkovi za finanční podporu.

Víťa Marčík a Pavel Šmíd

TOPlist